MALOSTRANSKÁ ZNĚLKA

Do prázdné kašny hledí hlouček stromů,

jež na dláždění kreslí hravé stíny;

vzduch tetelí se horkem léta líný

před zrakem oken starosvětských domů.

Klid ulic vzruší auto prchající...

Křik dětí s dvorů... kolovrátku steny...

Vchod chrámový je vlídně otevřený,

by mohli vstoupit plaší prosebníci.

Však večer v tklivém zvonů poblouznění

se paláce a chrámy, domy mění

a pohádkových tvarů nabývají,

jak by se z mlhy mrákot probudily

a starodávný život znova žily,

jenž zazděn v jejich němých zdech se tají.