MALOSTRANSKÉ SLOKY JARNÍ.

Zas na Petříně kvetou v slávě

jak na mohyle staré kaštany,

zas terasy jsou v květů hávě

u šedých paláců pod Hradčany.

Je Malá strana rájem kosů,

jež bez censury spolu hovoří,

ve starých parcích pijí rosu

a navštěvují skrytá nádvoří.

Je Malá strana relikvijí,

jež připomíná dávné Španěly –

zde zvony nejhutněji bijí,

rty na kříž vtiskají zde pocely.

Zde jaro ladné draperie

si u klášterů volně rozvěsí,

věk sedmnáctý ještě žije,

věk řeholí a zpěvných procesí.

A ulicí, jež stoupá k Hradu,

tu jede občas cizí diplomat,

též uzříš vojska kavalkádu –

ve formě nové vše to staré snad.

Nad Hradem vlaje prapor český

a na žerdi se větrem třepotá –

nechť věky vlá přes všechny stesky

a svět nechť jakkoliv se kolotá!...