MALOSTRANSKÝ DEŠŤ

A prší, prší jako od věků.

A voda stéká s prejzů, které hnijí.

Žije se život někde v daleku.

Zde život pouhou fantasmagorií.

Plíží se večer v kout ten odlehlý.

A stíny rostou, únavně se dlouží.

V arkýři starém světlo rozžehli.

Žije tam někdo? Vzpomíná a touží?

Kol Minula duch krouží odhodlaně

Jak netopýr kol staré, sešlé báně,

Na žaluzie tluče spuštěné.

Chce vzbudit cosi z dřímoty té stálé.

Však marno všechno. Minulost spí dále.

Rty stisklé šeptnou pouze: Ještě ne!