MALÝ BIBI KRÁLOVSKÁ OPIČKA (X)

Skřípe Pompampilie zuby

a pěsti vzteky zatíná.

Pompampilii do záhuby

vede opička nevinná.

– „Hrom uhoď do mudrce krále,

když opici nechce dát vale!

Dvanáctá bije hodina! –

hlučí pod hradem spodina.

– „My chceme opičáka hlavu

a kašleme na dějepravu!

Ať dělal Bibi dějiny

anebo jen opičiny,

pro právo jsme bojovali,

ne aby dělal Bibi malý

v Pompampilii tyrana.

Na šibenici s ním do rána!“

Poškubává král bradu: „Zle je.

Co se to tam dole děje?

Jdi, Bibi, vyslechnout ty stesky.“

Hop, už je v okně: „Je tam hezky,

střídavě jasno a obleva.

Vítr jde z prava do leva.“

Dí král pohnutím slzící:

– „Optimistickou opici,

optimistickou v zimě, v létě

bych nenašel na celém světě.

Radosti, která jsi mi zbyla,

pojď na můj klín.“ Hop, už tam byla.