MALÝ BIBI KRÁLOVSKÁ OPIČKA (XII)

Než by ruka perem hnula

byla z hradu ruina.

V ní pohřben mudřec Pompampula

a opička ta nevinná.

Když odklizeli hradní trosky,

objevil se nosík ploský

a pak, běda! obraz krutý,

– v hrůze všecko umlká –

opičí chrup zahryznutý

do říšského jablka.

Na královském hermelínu,

korunu v královském klínu,

jak se králi s hlavy svezla,

a kus královského žezla

drží v pěsti zaťaté

dvě malé ručky chlupaté.

Ubohý král, ubohý Bibi,

smrtí splatili své chyby,

každý má z nich, co si přál:

opičku svou Pompů král,

(je konec řečem o rozluce)

a Bibi zemřel s žezlem v ruce.

Nejlíp pochodil Pompů rod,

dějiny daly se na pochod.

Protržena je opičí smůla:

Pompampilie nezahynula

na věčný přízrak opičí kůže.

Pompampilie rodí zas muže.