Malý čaroděj.

Jaro, ten malý čaroděj

letí dolem, lesem, plání:

„Vstaňte, bílé děti jara,

nechte spaní, nechte spaní!

Vy hrdličky a růže,

již zpívejte, voňte a nechtějte spát,

sic zakleju v lože Vás pusté,

ve velký, černý a škaredý hrad.“

Tu s hrobu vítr se zvednul

a mrazem dechnul mu v líc:

,Ta, co dříme tu – hrdlička, růže,

ta nevstane juž víc.’