MALÝ KOMEDIANT.

Zelený vozík, starý koník chorý,

opička, pes, inventář vetchý, sporý,

hlad a smích! Potulný to cirkus pravý!

Na návsi, jak by dnes byl velký svátek,

rachotí buben, vrčí kolovrátek

a starý šašek kotrmelci baví

diváků hlouček, kteří štváni nudou,

produkcí přišli rozesmát se chudou.

Ve voze leží Pedro kučeravý!

Maličký Pedro svého cirku pýcha,

ve tmavém voze naříká a vzdychá,

hlavička že ho kučeravá pálí.

V horečce kdes se na provaze vidí,

zdá se mu, pochvalu jak klidí,

a v uších zní mu potlesk neustálý.

Poznává sladká, lichotivá slova,

publikum ven ho volá znova, znova.

Horečný těžký sen ho klame, šálí.

Myšlenky divé v hlavě se mu rojí,

povstává s lože, v pestrý šat se strojí

a v kolo poskokem jak jindy běží.

Zrak z důlků tmavých divně tak mu svítí

a nemoc zhoubná tvář mu nachem nítí,

že starý šašek poznává jej stěží.

Po žerdi hbitě Pedro výše stoupá,

za chvíli se pak na provaze houpá

v závratné výši kostelíčka s věží.

V obdivu nikdo nevydá ni hlásku

a každý trne, život dán jak v sázku;

nešťastný krok a komediant zhyne.

V tom Pedro spatří přelud jakýs dole,

krvavá růže v rukou jemu kyne.

V tvář matky dávno mrtvé Pedro hledí

a neví, že tu nad střechami sedí.

Máť volá. Skočil. Smrt ho v náruč vine.

Zelený vozík, starý koník chorý,

opička, pes, inventář vetchý, sporý,

hlad a pláč. Potulný to cirkus pravý!

Na návsi přestal býti velký svátek,

umlkl buben, ztichl kolovrátek,

starého šaška pláč zní usedavý,

diváků hlouček rozchází se v zmatku,

novina hrozná jde od statku k statku:

Na zemi mrtev Pedro kučeravý!