Malý román. (II.)

Ne, v družném kruhu, v němž duch vína

a radost vstoupá z poháru,

kde všecko duše zapomíná

a tone v moři rozmaru;

ne, dívčí náruč v bouřném vznětu

když k srdci blíž mne přivine

a hlava mdlá se z palných retů

ku nahým ňadrům pošine:

Leč v nocích, démon zla když skrývá

mne v svoji peruť tajemnou,

když bezúčelnost světa zivázívá

jak veliký hrob nade mnou;

když z duše mizí Bůh a víra

před šklebnou modlou zoufání,

když na jazyku žluč se sbírá

a studený pot na skráni;

jen tu mé duši, v umdlévání

když krouží nad svou mohylou,

buď modlitbou tvé vzpomínání

a láska tvoje posilou!