Malý román. (IV. (Po 22ti letech.))

Mé rty se k tvojí neschýlily hlavě,

já v dálce dlel a sama v nemocnici

ty’s umírala bědná, zoufající,

list svátý vichrem v jiných listů vřavě.

Šel život přes tě jak přes jiných řady,

já nezapomněl, k listu sežloutlému

se chýlím dnes a žehnám srdci tvému

dnes hrdý stejně, odříkati všemu

jak tenkrát byl jsem mladý.

V Šeolu stíny za tebou se hroužím,

ty drahá ztracená, a žehnám tobě!

Měl sílu jsem – dnes podlehává zlobě,

měl naděj jsem – dnes po hřbitovu toužím.

Dni minulé se letem snují v hlavě,

jen to mi líto z celé této pouti,

že jak jsem přál si – to mne nejvíc rmoutí –

ty živa nemohla’s svou přivinouti

ku mojí mrtvé hlavě!