malý rozhovor s kmotrou

když noc je v malé světnici

a venku horský vítr fouká,

hovoříš s kmotrou kosící:

usedla na pelest a brouká.

ten rozhovor je bez řečí,

myšlenky pouhé stačí na to.

kmotra jen všemu zlořečí,

nic na světě jí není svato.

vpadneš-li jí však do noty,

je moudrá, rozšafná a milá.

o koloběhu jednoty

se rozhovoří černobílá.

zní to jak voda dešťová,

když tiše zurčí do jímky.

zní to jak píseň bláhová,

ukolébavka maminky.