Mám duši chorou.

By Inocenc Arnošt Bláha

Mám duši chorou... po jarech mi pláče,

jichž kolem přešla vymodlená řada,

když velký kdosi rozžhavil mé touhy...

a dnes jen listí padá –

Mám duši chorou... v šílenství se modlí

za návrat sluncí na zraněná lada,

kde soumraky svá rozvěsily šera –

a dnes jen listí padá.

Mám duši chorou... V zaprášených síních,

kde s předsudky se chudá naděj hádá,

již nikdy nerozsvětlí se jak tenkrát...

a listí padá... padá...