Mám-li tě rád... ([I.])

Mám-li Tě rád, že těší Tě,

dnes děla’s tak tiše,

proč nelíbat zrak Tvůj toužením,

jímž celá má bytost dýše?

Ó, skloň ten svůj zrak, bych líbal jej,

k retům mým ze své výše.

Aby nás líbat, má milá,

ni anděl strážný neslyšel,

věř, budu Tě líbat šeptem jen,

tak tichounce, tak tiše...