Mám loučit se...?

Protože tolik já mám Tebe rád,

mám náhle loučit se s Tebou? –

ach, cítím již smuten ty budoucí dny,

jak pálí, bolí, bolí a zebou.

Mám náhle loučit se s Tebou,

sotva jsem zlíbal Tvé bílé čelo,

chceš, aby štěstí, jež rozkvétá sotva,

plakalo choré tak záhy a mřelo?

Ach, cítím již smuten ty budoucí dny

bez sladkých obětí náruče Tvojí –

tak tiché budou jak na poušti noc,

tak divoké, jako v bouři a boji.

Jak pálí, bolí, bolí a zebou,

krví je vidím před sebou plát,

krví a touhou, slzou a vzdechem,

protože tolik já mám Tebe rád...