MÁM RÁD...

Rád láskou naivní mám všecko, co se loučí:

svit luny, západy, tichnoucí bouři v kraji,

bizarrní babičky, jež předou v jasu loučí

a v prostřed pohádek i s dětmi usínají.

A láskou vybranou zas věci přejemnělé,

kde s milou gracií se nonchalance snoubí,

jich rozkoš subtilní se vykrášlila směle

hrou nyvých polibků i hvězdných nocí hloubí.

Že věru požitkem to vzácným nanejvýše,

oh, jak bych kráčel rád v sad růží pod zahradou

za snivou princeznou, jež znavena jsouc, tiše

tam s pinčlíkem svým dlí a společnicí mladou...!

Rád láskou dojemnou mám všecko něžné, milé,

včelky i lilije i tichou vůni jejich,

mdlý úsměv krásných rtů, jímž hasnou zoubky bílé

a v němž se tají pláč jak rosa v orchidejích.

Však láskou plamennou, ne láskou legendární,

mám nejradš očí dvé, v nichž hyne žár i něha,

dvé očí zázračných, z nichž v zimě milost jarní

a v jarních lijavcích pohoda zimy šlehá.