MÁM RADOST...

By Karel Sokor

Mám radost ze sebe,

jsem starý chlap

a pustých smyslů

a souchotinář.

Můj východ slunce

byl již západem,

na suchých snětích viselo mé mládí

jak žebrák – sebevrah.

To byla dlouhá noc

a plná šlehů, hromů,

tmy válely se deštěm

a vichr prskal v okna.

V tom náhle tvrdá pěst’

mi v lebku ťala – –

„mládí mé“... jsem křikl...

krev řinula se z úst...