MÁM RADOST...
By Karel Sokor
Mám radost ze sebe,
jsem starý chlap
a pustých smyslů
a souchotinář.
Můj východ slunce
byl již západem,
na suchých snětích viselo mé mládí
jak žebrák – sebevrah.
To byla dlouhá noc
a plná šlehů, hromů,
tmy válely se deštěm
a vichr prskal v okna.
V tom náhle tvrdá pěst’
mi v lebku ťala – –
„mládí mé“... jsem křikl...
krev řinula se z úst...