MÁM STARÉ PARKY RÁD...
By Adolf Brabec
Mám staré parky rád,
v nichž vodotrysky šumí
a kroky žen se tlumí,
jež chtěl jsem milovat.
Mám staré parky rád
s kouzlem intimnosti,
zde květy minulosti
zavoní v duše chlad...
Mám staré parky rád,
zde bolest duše dřímá
a zašlých roků šat
je smutkem obejímá.
Mám staré parky rád,
zde dřímá mnohé přání,
a z fialových řad
zde sténá neshledání! –