MÁM STARÉ PARKY RÁD...

By Adolf Brabec

Mám staré parky rád,

v nichž vodotrysky šumí

a kroky žen se tlumí,

jež chtěl jsem milovat.

Mám staré parky rád

s kouzlem intimnosti,

zde květy minulosti

zavoní v duše chlad...

Mám staré parky rád,

zde bolest duše dřímá

a zašlých roků šat

je smutkem obejímá.

Mám staré parky rád,

zde dřímá mnohé přání,

a z fialových řad

zde sténá neshledání! –