Mám tě, mám, nepustím víc!

Mám tě, mám, nepustím víc!

V okovech, sluji

skrývali dlouho tvou růžovou líc,

tma kde jen bují,

kde roste šílenost a velké Nic.

V drsné tě halili cáry,

na hrana zvony ti lili,

do rakve hřeby ti bili,

nové ti chystali máry.

Otvorem měsíc tě hledal,

paprsky v tváře ti klad,

zahynout nedal.

Až jednou zář slunce zlatá

strhla sluj, strážců roj pad.

Volnosti myšlení svatá!