MÁM TĚ RÁD!

Ty ptáš se, zdali půjdu alejí

v svých vzpomínkách, kde srdce naše bila,

v mých snech zda oči Tvé se zaskvějí,

z nichž na mne smála se Tvá duše milá? –

Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát,

že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád?...

Zda duše má by k Tobě letěla

i přes hory a přes pouště a moře,

by polibek Ti vtiskla do čela

a v oči pohlédla, kde vstává zoře? –

Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát,

že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád?...

A kdybych umřel, a má duše pták

by k louce vzlétla, věčným kvítím zkvetlé –

zda k hvězdě Zemi pohlížel bych pak

a paprsek Tvůj hledal v jejím světle? –

Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát,

že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád!...