Mám věšeť hlavu –

„Mám věšeť hlavu, plakať snad,

že v světě sám jsem – sám – tak sám?! –

Aj, cítím ještě srdce hrát,

a sílu hudby jeho znám! –

Že vyhnali mě v cizí lid,

že svému lidu chtěl jsem žít,

bych bloudil, jako věčný žid,

žít tělem, ale duší mřít?“

Ach – slyším staré matky pláč,

ach – slyším němý otce sten – –

odvážný ale s lósy hráč

poslední sázku hází v plen!...

Vlasť – matka krví plakala,

ot – národ sténal k smrti již, –

vlasť rukou kata klesala,

a národ hanby nesl kříž!...

Nuž ptám se, kdeže je ten syn,

jenž klidně nes’ by matky skon,

kdy vrah jí vráží v prsa klín,

a umíráčkem bije zvon?!...