MÁME SE RÁDI.

Stuleni k sobě jako dva květy,

co jich tu kolem dýchá a září...

kalina bílá, růžičky hlohu...

v zeleni smavé. – Čtete jim s tváří:

„Máme se rádi!“

Stromek on bujný, ona květ smavý.

Vroucně, jak nebe v lesy se dívá,

hled její v jeho duši se noří...

Ve vonné houšti zpívá to, zpívá:

„Máme se rádi!“

Ruku jdou v ruce. – Co je v tom štěstí!

Slza se v zrak mi rosou vždy loudí,

v pohádku dávnou o štěstí lásky –

v obrázek něžný oko kdy zbloudí...

Máme se rádi.

Rci, kde ta láska ve světa dáli,

jak jsi ji, mistře, vdechl v ty květy?

Rci, kde jí stačí dlaně stisk vroucí?

Půjdu tam, touží duše i rety – –

Máme se rádi!