MAMINCE.

Pokoj je prázdný, pokoj je temný,

kdos se v něm tiše prochází,

šat jeho voní, šum jeho jemný

myšlenky moje provází.

Zrak můj ho marně v prostoru hledá,

duše se marně rozteskní, –

tuším jen, – zvolna k pianu sedá, –

mollový akkord němě zní.

Úzkou zřím rakev pokrytou kvítím

v kmitavém světel vzplanutí,

na tváři své dech laskavý cítím

a měkké ruky dotknutí.