Mamon.

Nový Bůh zjevil se na zemi

(ne v keře ohnivém plání),

jenž zpupně poroučí zástupům,

kolena ať před ním sklání.

Všude a ve všem jest přítomen –

tuk a krev v oběť mu noste!

Krví a bolestí živený

do výše závratné roste.

Kam svůj krok zamíří mílový,

veškerý tvor strachem bledne,

když spáry roztáhne povětřím,

noc rázem stane se ze dne.

Kde přejde, zanechá mrtvoly,

vyssáté – kůže a kosti!

On lásku nezná a nechce znát –

jen cestou vše dáví v zlosti.

Vše před ním do prachu vrhá tvář,

vše marně o milost prosí –

bez citu, s posupným úsměchem

on hlavy kosí a kosí...

A tuční a roste k nebesům,

dýše mor a páchne krví;

a zbytky od jeho obětí

zem k nové úrodě mrví.