Mandát Luciperův. (III.)

Hoj! strašlivý jest v pekle soud!

Kde plamenův nejprudší proud

s sykotem běsným se valí

kol kovového úskalí,

kde ston zní pekoucích se duší,

že čert div nepozbude uší:

tam nad výparem bezdných děr

ke soudu sedá Luciper.

Před trůnem s hrozném mlčení

dlí čertův – kmetův skupení;

před nimi v poutách – hrůza, strach! –

náš ošálený úpí brach.

Dí Luciper: „Nám z toho žal,

žes babou obelstit se dal!

Žes bídně proved rozkaz můj,

propadá soudu život tvůj,

by hanba byla smazána,

jenž tebou peklu spáchána!

Leč přítel řádu, trvám v něm

a slyšet chci dřív kmetův sněm.“ –

V kruh sestoupiv se, kmetův sbor

rozpředl vážný rozhovor.

Za paragrafem paragraf

probíral věnec bystrých hlav,

však celý v pekle platný řád

nedával rady pro ten pád.

– Co počít? Rarach žaluje,

– čert spravedliv vždy k čertu je! – –

Tu povstal čert, jenž zrzavý

byl od kopyta do hlavy.

Byl na pohled to diplomat,

snad chytřejší než z písma had.

– ,Jsouť‘ – vece – ,věci na světě,

jež ani čert nerozplete,

a proto radím pro náš pád

rozmnožit starý říše řád;

kde zákon rady nepoví,

tam paragraf se dá nový.(

– Buď Zrzek naším řečníkem

před přetemným panovníkem! –

tak sněmovnou zněl jeden hlas

– znáť říši on a vážný čas! –

Velebně Zrzek odkašlal

a do dlouhé se řeči dal.

Předkem sněmovnu přesvědčiv,

že k čertu čert vždy spravedliv,

dokázal, žeť rozmarný los,

že kobrtne i chytrý kos,

a že jsou věci na světě,

jež ani čert nerozplete,

zvlášť když v tom babec prsty má,

že ani čert se nevyzná.

– ,A proto( – dí – ,v tom prospěch jest,

by bratra minul každý trest,

by dále, říše zpanilá

v poctivý spolek vstoupila

po celém světě s babami;

pak nepůjde se na klamy,

a kde je nejist výsledek,

tam přijde baba peklu vděk;

co v žádném čertu nevězí,

tím baba jistě zvítězí.( –

Tu zahřměl potlesk ze všech stran,

že otřásal se pekla stan.

Luciper zvolal: „Pravdu máš,

neb ducha času bystře znáš.

I já v tom vidím pekla čest,

by minul čerta – posla trest.

Nuž zhotoven buď mandát hned,

jenž podmaní nám, bohdá, svět...

jáť podpíšu jej v milosti

a přidám pečeť s radostí.

Zavolejte sem arcidrába:

Nechť s bubnem říší naší jde

a nový zákon zvěstuje:

Kam nemůž čert, tam půjde baba!“