MANŽEL DOBRÁK.

Sedláček přišel z lesa domů

s motykou,

u krbu ženu zřel, měl radost

velikou;

však s ženou seděl cizí pán,

(Za okny kvete tymián!)

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto, tak chceš!

Však přece tuze rád bych věděl,

kdo ten host?

„To z města od přátel, víš, máme

těch tam dost!

Bouř zahnala ho pod náš krov,

buď přívětiv, spoř dalších slov!“

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto, tak chceš!

„Však pozdě jest již, milý muži,

on má hlad,

co k večeři mu, pověz rychle,

můžem dát?

Proň koroptev tam maličká –

pro tebe stačí řetkvička.“

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto má, chceš!

A kde pak bude spát? muž ptá se

po chvilce.

„Kde jinde, nežli v mojí bílé

postýlce;

já povlékla ji proň jsem zvlášť,

tvůj nový přes ní dala plášť.“

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto má, chceš!

Kde já budu spát, ženo? – „Ty jdi

do stáje,

tam u dobytka pro tě dosti

místa je;

tam vyspíš se mi dost a dost

a mně i hostu pro radost“ –

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto, tak chceš!

Však to mi pověz, ženo, až vzplá

jitra svit,

co dál se stane? – „Inu budeš

rohy mít,

tak velké, jak náš vůl je má,

jdi, miláčku můj, duše má!“

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto, tak chceš.

A co pak tomu řeknou ve vsi,

rci mi juž?

„Že’s dobrák, řeknou, k milování

hodný muž!

Však pospěš, pospíchá již pán!

(Za okny kvete tymián!)“ –

– Jsem spokojen s tím též,

když, Jeanetto, tak chceš.