MANŽELÉ. (III.)

Dnes viděl jsem je. – Ó, má růže,

kdes prachem silnic uvadlá!

Jsou cestou na den v Praze – nuže,

lesk musí zřít též divadla.

On napřed šel a žena za ním

s holčičkou, trochu nezbednou,

až oči otce s pokáráním

se často na ně ohlédnou.

A každý krok se žena staví

na promenádě večerní:

zde dcerušku ta hračka baví,

zde matku klobouk moderní.

A příteli muž tiskna ruku

svých dojmů děl hned rub i líc:

„Zde krása, život v stálém puku –

však s ženou jít sem? Radši nic!...“