Manželka rekyně.

V čistém tichém rodném domku,

na zahradě v řadách stromků

bývala jsem veselá;

netrápil mne žádný smutek,

ani hádek ani půtek

duše moje neměla.

Promlouvala dobrá matka

podivná mi slova sladká,

důvěrná a laskavá:

„Slyš, má dcero milovaná,

došla zpráva dneska z rána,

že ti svatba nastává!“

„Ve vesnici za horami

žije jonák lidem známý,

za manželku chce tě mít;

slyšela jsem od dvou matek,

že má vlastní pěkný statek,

a že bude tebe ctít.“

Lítostně jsem zaplakala,

odpověď jsem matce dala:

,Budiž, jak se líbí Vám;

staň se, jak Vy s otcem chcete,

koho Vy mně vyberete,

za toho se ráda vdám!‘

U nás byla svatba hlučná,

hostina se dala tučná,

dva dny zpěv a veselí.

Kde kdo chválil jídla chutná,

jenom já jsem byla smutná,

když jsme z domu odjeli.

Konali jsme dlouhou cestu,

lid se díval na nevěstu,

mnozí hlavou kroutili;

jiným padly v oči mraky,

zakalily se jim zraky,

jako by se rmoutili.

Všímal si mne manžel mladý,

rád mi dával dobré rady,

avšak jenom týchdnů šest;

potom nerad doma dlíval,

v hospodách svou radost míval,

nechvalná šla o něm věst.

Oh, kde jsou ti blazí dnové!

Kde ti krásní noční snové!

Kde to štěstí v rodině?

Kéž bych mohla aspoň časem

naplnit svou duši jasem

v naší klidné dědině!

Nechať, co chce, Pán Bůh, zkusím,

rekovně to snášet musím,

rodičům to nezjevím;

nebudu je zarmucovat,

k muži vlídně chci se chovat,

v modlitbách si ulevím.

K Marii má duše celá

volat bude za manžela,

mocnáť prosba Matčina;

manžel můj svou vášeň zkrotí,

Matka Boží mému choti

vyprosí to u Syna.

A hle, přišla doba nová,

shasla vášeň manželova,

nábožným se mužem stal;

moudrou choť svou vzorně blažil,

vyrovnati jí se snažil,

nectným zvykům výhost dal.