MANŽELSTVÍ.

Žal, utrápen životem žití se bojí,

že prožil je v bouři a v nepokoji.

Hle, uvlečen cestou pod hvězdami

den každý jak poutník přešel známý.

Tu Radost a Žal zlou chvíli mají

a hlasům svých niter naslouchají.

Žal naslouchá červům, jež v duši ryjí

a útisků starých melancholii.

Však madame Radost ta u zrcadla

na schůzky myslí, na večeřadla,

na pitky a hody a na vše, čím zhřeší,

na budoucí tance a hry se těší,

na slavnostní roby a divadel záři, –

a k noci zas vychází s hořící tváří. –

Žal nespí noc celou. Však Radost ta hýří

svou mladostí v noci netopýří...

Žal peníze sbírá jí po penízku

od rána až k noci v své pouště písku...

Jich dítě, jež zplodili, nemůže za to,

že odstrkováno a navždy že klato...

Na kolébce dítě bdí, hlad má vlčí...

Je nehladí nikdo ni neumlčí...