Manželství.

Krásné Panny, mladence jen

Svaté blaží manželství,

Mračný věku jasní jim den,

Milé tvoří přatelství.

Přebolestná lásky muka

Neženaté sužuje,

Blaze těm, jež svatá ruka

U oltáře spojuje.

Za mládency svobodnými

Podezření chodívá,

Za Pannami nevdanými

Pomluvu svět vodívá;

Panna za miláčka vdaná

Žije v svatém pokoji,

Nermoutí ji světa hana,

Utržek se nebojí.

Samota ctnost utěšenou

Často k hříchu navázý,

Mladost ještě nezkušenou

Snadnou k pádu nacházý;

Muž v ctné ženy společnosti

Hájí zlaté neviny,

Okušuje blaženosti

V spolku milé rodiny.

Bez manželky dlouhá chvíle

Trápí muže mladého,

Netěší ho kratochvile

Bez pohlaví krásného;

V manželčině spolku minou

Dlouhé roky, jako den,

Bídy v okamžení hynou,

Jako v nocy strašný sen.

Manželství nám růže stele

V cestu věku zemského,

V společnosti kráčím směle,

Neděsým se ničeho;

V samotnosti mysl tvoří

Hrůzyplné obrazy,

Cýtění ctné v srdcy moří,

Víže lásku provazy.

Manžel s manželkou ctnou dělí

Sladkou radost, hořký kříž,

S ní se míle rozveselí,

Když ho tlačí smutku tíž;

Neženatým tesknost seje

V duši smutná samota,

Manželka med v srdce leje,

Blen mu sladí života.

Při ženě muž méně cýtí

Nedostatku chudoby,

Láska srdce jeho sýtí,

Těší pod jhem poroby;

Jednomu jest těžké břímě,

Jež dva nesou snadněji,

A když jeden v prácy zdříme,

Pobdí druhý volněji.

Jako ptáček se samičkou

Sladké lásky požívá,

Tak y muž s svou holubičkou

Rozkošemi oplývá;

Nedalby jí za celý svět,

Na kraj světa šelby s ní,

Jemu vadne mladosti květ,

Když své bez ní tráví dni.

Ženin muže upřímého

Hořký pláč v hrob sprovázý,

Svatě památku ctí jeho,

Kochání v ní nacházý;

Když věk její zemský zhyne

Nevidomě, jako dým,

Její láska nepomine,

Věří, že se sejde s ním.