MARCHE FUNÈBRE

Ticho, ticho mezi námi,

každý sám a oba sami

žlutými jdem pěšinami.

Na kaštany rezavící,

o velikém slunci snící,

vrány letí, krákorají,

černá křídla těžce vlají.

Úzký obzor čiší chladem

a my se jím spolu kradem,

sníme si o štěstí mladém.

Že prý bylo kdesi, kdysi

– černé mraky nízko visí,

že ho možná najdem ještě

– černé mraky plné deště.

Studené a vytrvalé

budou jejich kapky malé...

...A tak dále, a tak dále...