MARCUS CURTIUS.

Jak strašný zjev! Vše na forum se valí,

vše do propasti mohutné se dívá,

jež hrozným hrobem na vše děsně zívá

a temným smoudem dálné město halí.

Kdy znikne bohů hněv a lidstva žaly,

kdy znikne stesk, jenž všecka srdce zrývá?

„Až Řím, co nejdražšího v sobě skrývá,

v ten jícen vrhne hloubkou neskonalý!“

Tak věští orakul. Tu z lidstva davu

jun s oře hovoří a usmívá se:

„Co dražšího mám nad mužnost a zbraně?

Chci k zdaru vlasti bohy smířit zase!“

A tasil meč a v propast, skloniv skráně,

slét’ s komoněm – a země zavřela se...

Ó nadšení! Proč hyneš v našem čase!