Mare africano a moře africké

Moře africké, naduté, vzduté a dobyvačné!

Africká hrůzo s nezničitelným čelem

Rvavého Hanibala a Hamilkara! Šelmě lačné,

Ejhle!, živočichu tvému tenkrát poprvé

Africká země nestačila, šírá vlast lvů a černochů a palem!

Fiaska, porážky tě hnaly do krve,

Rostoucí vojska vášeň bičovala!

Italia, Roma! Doma jsou stáda malá!

Co může ztratit země vlastně už zotročená?

A za mořem tak nádherně se žije

Na březích římských, v lázních Sicilie,

O bílých ženách sním!! Mé zuby skřípí, u mordy horká pěna...!

Ach, Italie! Ach, Sicilie!

Máš ještě dnes vášně dost, z bouře tvé nyje a vyje a zuří a dýmá,

Oh, útočíš ještě dnes divoce na břehy žádané země,

Řádné a od věků smilněné děvky panského Říma.

Exotické vlny svým vysokým, černým, žraločím čumákem

Až k vinicím letí a rvou a ryjí do sopečné půdy,

Frivolní rozkoší opilé, metají balvany, kamennou drť...

Rozkoš a žízeň a msta! Je z vás, africké pudy, radost a hrůza,

I když od vás nevzejde konec téhle barevné země!

Což!, – ale není tu lásky k člověku, nezná ji ani ta ubohá přístavní lůza!

Kletou vidinou zlaté moci šílený chtíč s jásotem vítá (evropské pudy!)

Éviva, vlastence otylé, fašistické košile, vřed světa, svou smrt!