MAŘENCE.

By Adolf Brabec

Tys pořád jako dítě snivé

s pohádkovýma očima,

jež naslouchá mé písni tklivé

a všecko z lásky objímá.

Ve oku tvém je kouzlo celé,

tvůj žár tak tiše zářívá,

a slovo tvoje milé, vřelé,

mou duši blaží, zahřívá.

Ve zorničkách se hvězdy chvějí,

na rtících plá ti rudý mák,

a proto hledím nejraději

ve tvůj tak svůdný, bludný zrak.

Jak uhel planou oči tvoje

a v lesku novém každý den,

je v tajemné jak hvězdné roje

tvůj celý zrak jak zapředen.

Tvé vlasy hebké, černé vlasy,

ve vločkách jemných splývají,

a pod nimi se černé řasy

a krásné oči skrývají...