MAŘENCE ČELAKOVSKÉ

Jsi zahalena dosud v slastném ranním snění –

ba ještě nepřišlo to tvoje rozednění.

My s úsměvem hledíme na tě zpovzdálena,

jak tváře tvé se ve snách barví do ruměna.

A tiše čekáme, až přijde slunko tvoje

a polibí tě: „Vstaň již, milé dítě moje!

Již odestři ty měkké modrých oček řasy,

znej, co je život lidský, co je v světě krásy!“

Pak ale rychle k prsoum tiskni se tvá ruka,

bys blaze cítila, jak srdce poupě puká,

a tváře tvá ti zvlhni v májovém jak dešti,

to pláčem radosti, to pláčem štěstí!