Mařenka.

Byťby sy mne tisýc krásných

Děvčat vábilo,

Předcby se mi ani jedno

Nezalíbilo;

Neb když jedno v srdcy příliš

Hluboko sedí,

Oko na všecky pak jiné

Studeně hledí.

Já mám děvče, že mu rovné

Pod nebem není!

Hlásek jeho nad slavíčka

V jedlovině zní;

Jeho nožičky jak srnčí

Křepčíce hrají,

Tváře jeho jako východ

Zavykvítají.

Rtové jeho se jak poupě

Růžové stkvějí,

Očka se jak na obloze

Hvězdy blíštějí.

Ach! Což jest to přemilostná,

Krásná panenka – –

A ke všemu tomu ještě

Sluje – Mařenka!