MAŘÍ Z MAGDALY

Buď, Maří z Magdaly, všem náchylna, již úpí,

tys nalezena byla bez potupy

a s vínkem v čele,

tvým vlasem nohy osušeny Krista,

tvá pustá bolest nalezla si místa

v snech Spasitele.

Jsi truchlou ženou bez glorie vnější,

tvé lůno šíří sílu mystičtější

než rajská hlava,

tvých muka hříchů, zklamání a zhouby

se s věcností a poznáními snoubí,

vše přetrvává.

Stůj před námi, jak Correggio tě stvořil,

meč ve hruď tvoji symbolicky vnořil

nahou a sladkou,

neb bolest vzešla ze chvil tvého štěstí

a mezi nebem, peklem na rozcestí

jsi její matkou.

Buď sestrou těm, jež sytily se jedem,

jež trávily se v ohni těla bledém

jak choré svíce,

jež nohou Krista nepoznaly prve,

jak motýlové do plamenů krve

se vrhajíce.