MARIA A MARTA.

Dvé sester: Marta ve vzlykavém pláči,

a Maria – ta bez slz, němá hrůzou.

Ve hloub jich srdcí vetkla spáry dračí

zvěsť krátká: „Na kříž přibit, vysmán lůzou!“

Viděla Marta ve vzpomínkách pouze

zrak mohutný, jak vděčně hleděl na ni,

když odcházela do vsi v něžné touze,

proň hledat nejlepší plod slunných strání.

Viděla chvít se ústa prorokova

ve křečích muk – a stichnout. Beze slova

Maria zoufalou skráň k zemi níží.

Muk větších nezná ani Jeho matka: –

O, přibita je k ledovému kříži

ta známá náruč! – Něžná náruč sladká...