MARIA AEGYPTIACA (X. Jitro.)

Však vstala klidna. Zašla za sfingu.

A krokem volným v srdci těžký žal

zpět ku Jordánu kráčel Zosimus,

lev za ním tiše s hlavou sklopenou.

Když zhasly v nebi hvězdy poslední

a rudý lem když jitřních červánků

poušť políbil, tu kmet se obrátil.

V té chvíli náhle obzor daleký

se sloupy písku víc a více tměl,

bouř zaduněla, vítr do víru

se zakroužil a zavál, zaházel

i zbytky zdí i sfingy poprsí,

hrob Marie i palmy truchlící.

A zase kráčel dále Zosimus,

lev smutně za ním... Tichá byla poušť.