MARIA V UMĚNÍ

Tvoje krása odjakživa

vábila vše umění,

kouzelná a čarotklivá –

odlesk Boha plane v ní!

Malíř zachytá tvé tahy,

lepý půvab, krásy dar;

sochař údů tvých lad vlahý,

panny útlý těla tvar.

Hudebník v zvuk harmonický

rozpřádá tvé něhy cit;

však jen básník v sen svůj vždycky

duše čar zná zachytit:

sladkou, tklivou duši z všeho,

jak jen kvetla v Boha snech,

vydechnutou ústy jeho,

jak ji rajské Evě vdech’! –

Kdo však stih’ ji v kráse celé,

takou vkouzlil v Uměn kruh?

Kdo shléd’ taj té krásy smělé?

jenom tvůrce sám – jen Bůh!...