MARIA Z EUCHARISTIE

Na pouti života tys manny keř,

na cestě k vlasti zaslíbené;

ty díš: máš hlad? svou ruku vztáhni, beř!

keř manny jsem, vem s mého kmene!

Ten pokrm sladký je jak strď a med,

a zem ni nebe nemá sladší;

neb pod mým srdcem vyrazil a kvet’,

a na stůl oltářní se snáší.

V mých políbeních kdysi zrál a rost’,

z mých prsů mléka ssál svou vláhu;

on plodem byl, já jeho letorost,

kdy sedala slast na mém prahu.

A láska hořela mi vroucí ve zraku,

on sládl jejím na výsluní;

až uzrál posléz k tomu zázraku,

jenž světy naplňuje vůní.

Na stole mystickém je prostřen hod,

host sedni lačný k stolu tomu

a v hořkém vyhnanství jez sobě vhod,

neb v síle jeho dojdeš domů!