MARIA ZPÍVÁ... (II.)

Jsi těla mého čistý květ,

synáčku můj,

kolébám tě a hlídám.

Nedala bych tě za celý svět,

synáčku můj,

a přece tě světu vydám.

Dokud jsi drobounkým dítětem,

synáčku můj,

snadno tě ukryji před světem,

když tě v své náručí chovám.

Ale až dorosteš, synáčku můj,

kam tě pak před lidmi schovám?

Bojím se, že tě svět poníží,

synáčku můj,

za lásku že ti jen ublíží.

V radostech proto i v strastech svých,

synáčku můj,

mateřské lásky buď pamětliv!