MARIE ANTOINETTE.

Tak zapadla sem: smavé Vídně dcera

a v modrých očích touhu po radosti,

vtip milovala, klípek společnosti,

noc protančila do ranního šera.

A zatím po ní z očí tisícera

zlý pohled šlehal; nebyla jim dosti

královnou vážnou, není vzorem cnosti

kurtisan, hejsků z dneška i těch z včera.

Jen tančte, Veličenstvo! Chvíle přijde,

že shasnou světla, spustnou vaše síně,

a hrubý hlas vás na soud strašný pozve –

pak vaší matky krev se ve vás ozve

a vážnou královnu zřít budou lidé,

jak majestátně stoupá k guillotině.