Marii. (III.)

„Ave Maria!“ – Purpurová zoře

od západu na skráně vrchů klesá,

tu rybník zlatí, tu nad šerem lesa

ohnivé růže hází po obzoře.

„Ave Maria!“ – Slyš, od hory k hoře

zvon modlitbou se chvěje, lká i plesá,

v bor zalehne a letí nad nebesa,

a za ním duch můj z upomínek moře.

„Ave Maria!“ – Ó jestli v té chvíli,

kdy modlitbou se chvějí rtové bledí,

vzpomínáš na mne v tichém zadumání:

Tož vzhůru hleď! Můj duch se k Tobě sklání,

květem Ti dýše, vánkem k Tobě kvílí,

a v hvězdách na Tě čeká s odpovědí!