MARII LAUDOVÉ-HOŘICOVÉ

Před Vaším zjevem dojat stanul Čas:

Jak, v této tváři že má býti ryto?

Té krásy sladké bylo mu tak líto.

Šel dál a nechal mladou, svěží Vás.

A Osud chmurný když se krutě snuje

v básníků díle, živoucím jež snem,

svým neskonale milým úsměvem

jej kouzlo Vaše jasem prozařuje.

Však v nejsladší se půvab vtělí tam,

kde vkus a cit se s elegancí pojí,

a ženy vtip kde z růží pouta strojí

a očí blesk i smích zve k lásky hrám.

A mlžné páry básníkova snění

když padly na rtů Vašich teplý květ,

se srážejí a třpytíce se, hned

se v rosnou krůpěj, zářný démant mění...