Marii. (V.)

Jen jednou Tebe ještě obejmouti,

by na Tvém srdci, sladká moje vílo,

co myslím, cítím, v jeden ton se slilo,

jen na okamžik ještě Tvojím slouti,

jen jednou! – A chci všemu odřeknouti,

co z mládí snů v Tvém srdci modlou žilo,

chci zapříti, proč srdce moje bilo,

chci sám a sám jít drsnou světa poutí!

Bez lásky, přátel, v žalů temném plášti

chci sobě žíti světu umíraje,

v svých myšlenkách prost lásky jsa i zášti.

Tak sám, jak onen pták indické báje,

jenž s oblaků se k zemi nepřiblíží

a svitem luny živ se v moři shlíží!