MARII.

Pověz, pověz duše sladká,

Duší něžných lilie,

Kdo ti dal to moře lásky,

Hluboké jak blankyt je;

Kdo ti dal ty perly krásné,

Jež tvůj božský rodí zhled?

Vážila’ s je z toho moře,

Kde tvé lásky plyne svět?

Duše jemná, sestro něžná

Láskyplných andělů,

Proč ti bratří neradili,

Kdo tě hoden z ctitelů?

Proč nevedli k ňadrům tebe,

Jež by pro tě dýchaly,

Proč nevedli ke rtům tebe,

Jež by věrně líbaly?

Upokoj se duše sladká,

Srdcem tvým povládne mír –

Ono moře tvojí lásky

Již přestálo bouře vír;

Teď ti bude, jako plavci

Dennice když vyplyne,

A on slyše „anděl Páně“,

K modlitbě všem pokyne.