Marina Dmitrevna. (V.)

Po buřanech hříva rozšlehaná,

po buřanech duma rozplakaná,

frkot – dusot – řinkot zbraní zvoní,

ku domovu letí mládci, koni.

S nimi atman, statný Donec, v čele,

bledý atman mysli neveselé,

v duši tíž mu, v srdci bolest velká,

mužně nese ji, atman víc nelká.

Pyšně vznes’ tu smutnou, těžkou hlavu,

nová hvězda plápolem v ní svítí,

za ženu jde lulku si zvoliti,

junáckou tu, bohatýrskou slávu.