MÁRIO BONNARD. (I.)

Ó, kníže davů, z Boží milosti!

Ty vyvolený Musy, Tvoje jméno

dál svítit bude hvězdnem věčností,

vždy uměním jak sluncem ozářeno,

až nad Tebou se temno rozhostí!

Když Jsi se zrodil, první byla's, ženo,

jež zavázala se mu věrností,

Ó, Thalie, a dala vzácné věno:

To černé oko, smutkem zastřené,

ten vytesaný profil z kamene,

kov hlasu, který zvučel jako cello,

to srdce žhavé, skuté z plamene,

ty poklady v Tvé duši zavřené –

a Sláva Tvoje políbila čelo.