MARIONETTA. (ŽIVNOSTI V ŘÍMĚ.)

Co pohnulo té, milý Sexte,

že stěhuješ se do Říma?

Co hledáš tam? Rci, jaké plány

tvůj smělý duch tu pojímá?

„Zahájím advokátní praxi,

věř, Cicerona zastíním

a nikdo na trojitém foru

se nesmí měřit s umem mým!“

Znáš Civisa, dím, Atestina,

ti také hájit chodili,

však při tom žádný nevydělal,

co spolu při tom propili.

„Aj! Nebudu-li v tom mít štěstí,

psát budu verše! Při sám bůh,

že řekneš, že je psal sám Maro,

až zahlaholí tobě v sluch!“

Co? Zbláznil ses ? Přijď do Říma jen.

Tu po ulicích ve chvíli

zříš v davech v pláštích ošumělých

jít Nasony a Vergily. –

„Nuž! po patronech budu chodit!“

Chachá! To by sis teprv dal!

Tři, čtyři slíznou při tom drobty,

těm druhým škručí břich až žal.

„By člověk v Římě uživil se,

co činit, prosím, řekni přec!“

– Jen náhodou, věř, milý Sexte,

tam uživí se – poctivec!