MARKÝZA S BÍLOU PARUKOU.

Milenku vzácnou doma mám,

s ní večer bývám sám a sám,

přinesla mír pod rodný krov,

na mne se dívá beze slov.

Je nejkrásnější ze všech žen,

jež v žití spatřil jsem kdy jen,

a čistá jako serafín,

na jehož duši žádný stín.

Markýza s bílou parukou

je touto skrytou láskou mou,

ji pro mé touhy tichý sen

umělec štětcem stvořil jen.

On v její azurový zrak

zakouzlil celou duši tak,

a v bledou něhyplnou tvář

měsíční rozlil sinou zář.