MARNÁ PÍSEŇ

Jak dříve bytost má dech vůně vycítila,

Než skrytou zahradu v tmách zraky uzřely,

Tak sen svůj o tobě má duše dříve snila,

Než přišel jsi ty sám v můj život zšeřelý.

Již před tvým příchodem se srdce roznícené

Tvým rhytmem zachvělo jak náhlým tušením...

Ve hloubkách etherných a v modři prostříbřené

Jak v mdlobné závrati teď, fantome, tě zřím.

Má tmavá rozkoši, jen tvoji trýzeň žiji,

Já bledě spřízněný s paprskem měsíčným

A smutkem věcí všech, jichž marný půvab míjí...

Lze ještě milovat? Vzplát v nenadálém vznětu?

Můj smutný démone, jenž umdlen zhrdáš vším,

Chci v tobě rozkvétat, ač vím, že nedokvetu.